Profesorka z Ústavu románských studií FF UK usedla v kolegiu rektorky UK. O svých plánech a vizích na nové pozici promluvila v rozhovoru.
Jaké jsou vaše stěžejní pilíře pro internacionalizaci univerzity, podle kterých se budete ve vašem funkčním období řídit?
Do funkce prorektorky jsem nastoupila před dvěma týdny, takže níže řečené berte jen jako předběžnou představu, která se teprve bude zpřesňovat. Myslím, že Univerzita Karlova by se měla cíleněji zaměřovat na spolupráci se svými strategickými partnery. Udělat si jakousi „inventuru“ výjezdů akademických pracovníků, pokud možno přímo v SIS, a podle toho nastavovat budoucí smlouvy a spolupráce. Osobně se dlouhodobě angažuji v rámci meziuniverzitní aliance 4EU+, takže můžu pomoct s promýšlením jejího dalšího směřování po roce 2024, kdy doběhnou stávající projekty. Zapomínat bychom neměli ani na rozvoj východních partnerství, která jsou dnes obzvláště aktuální.
Máte už nějaké konkrétní kroky, na kterých začnete v prvních týdnech od zvolení pracovat?
Za poslední dva týdny jsem ve spolupráci s Francouzským ústavem pro výzkum ve společenských vědách CEFRES a velvyslanectvími několika evropských zemí navrhla nový systém financování nerezidenčních stipendií pro ukrajinské akademiky. Také se pokouším o reformu programu POINT, tedy podpory internacionalizace na Univerzitě Karlově, aby měla pro uchazeče jasnější pravidla a na fakultách se dala lépe zvládat po administrativní stránce.
Jaký je váš dlouhodobý plán pro internacionalizaci univerzity? Máte nějaký konkrétní cíl, kterého byste chtěla dosáhnout?
Na západních univerzitách se dnes často používá pojem „international exposure“, tedy doslova „vystavení se mezinárodnímu prostředí“. Jde o to, že běžní studenti bakalářského, magisterského i doktorského studia by měli zcela samozřejmě vyjíždět do zahraničí v rámci Erasmu a dalších programů. I na Univerzitě Karlově by měli mít nejen české, ale i zahraniční spolužáky a přednášející, což by jim umožnilo vstřebávat špičkové metody svých oborů a později i přemýšlet v mezinárodních grantových schématech. K tomu je samozřejmě potřeba rozšířit nabídku cizojazyčných programů a skutečně se otevřít mezinárodní spolupráci. Řada fakult už to takhle má nastaveno a těm ostatním by rektorát měl s internacionalizací pomoci.
Budete se i při své pozici prorektorky dále věnovat svému výzkumu a pedagogické činnosti na FF UK?
Ano, určitě budu i nadále chtít učit, jen si počet hodin týdně stáhnu z původních dvanácti na čtyři, aby se to dalo časově skloubit s povinnostmi na rektorátu. Co se týče výzkumu, mám podaných několik vlastních projektů a figuruji i ve velkém Operačním programu Jana Amose Komenského podaném za celou fakultu. Těžištěm mého zájmu jsou vztahy mezi frankofonními literaturami, filozofií, dějinami mentalit a evropskou kulturní identitou. V rámci Univerzity Karlovy jsem sice pověřena zahraniční agendou, nicméně ráda bych přispěla i k lepší komunikaci mezi vedením univerzity a Filozofickou fakultou, která se v současné době potýká s nedostatečným financováním humanitních a společenských věd.
Před dvěma týdny proběhla mezinárodní konference Proustovské perspektivy, na které jste se organizačně podílela. Co pro vás osobně dílo Marcela Prousta znamená?
Velkou radost. Čtenáři by se neměli nechat odradit mediálními zkratkami o nezáživném francouzském klasikovi vršícím nekonečná souvětí o aristokratických snobech přelomu minulého století. Proust má co říct každému, kdo byl kdy v životě zamilovaný, ocital se v ošemetných situacích, a přesto si zachoval elementární smysl pro humor. Například Hledání ztraceného času je skvělý průvodce do turbulentních dob, včetně těch válečných.
Jinak konference Proustovské perspektivy nakonec slavila úspěch i mimo romanistické nebo bohemistické kruhy. Díky příjezdu prof. Antoina Compagnona z Francouzské akademie, velké hvězdy francouzských i amerických médií, se podařilo přilákat četné publikum a do doprovodného programu včlenit i diplomaty z Velvyslanectví Francie a evropských struktur. Nevzdávám se tedy svého plánu „přilákat“ do Prahy i nositelku Nobelovy ceny za literatury za rok 2022, spisovatelku Annie Ernauxovou. Snad příští rok.
Prof. PhDr. Eva Voldřichová Beránková, Ph.D., působí jako vedoucí Oddělení francouzské filologie na Ústavu románských studií FF UK. Vystudovala francouzskou filologii na FF UK, doktorát obhájila v režimu „co-tutelle“ na FF UK (románské literatury – francouzská literatura) a Université Paris IV – Sorbonne (slovanská studia – slovanské jazyky a literatury). V minulosti působila také jako proděkanka pro zahraničí na FF UK. Odborně se zabývá zejména vztahy mezi literaturou a filozofií, současnou frankofonní literaturou Kanady a také literární teorií inspirovanou sociologickými přístupy.