Světlana Alexijevičová pochází z bělorusko-ukrajinské rodiny. Jako velký kritik režimu Alexandra Lukašenka byla politicky perzekuována a v roce 2000 musela opustit Bělorusko. Poté žila v několika evropských městech, v roce 2011 se vrátila zpět do Minsku. Vztah režimu k její osobě i tvorbě se však nezměnil, její knihy jsou v Bělorusku stále na indexu. Nobelovu cenu za literaturu získala v roce 2015.
Tvorba Světlany Alexijevičové se pohybuje na hranici beletrie a literatury faktu a vyznačuje se specifickým způsobem literární práce. Na diktafon zaznamenává rozhovory s obyčejnými lidmi, které neupravuje, pouze zkracuje. Jako autorka téměř nepracuje s fabulací a zaznamenané výpovědi neinterpretuje. V knize „Doba z druhé ruky“, která vyšla česky v loňském roce, se tematicky dotýká života v Rusku po 2. sv. válce, internaci v gulazích, modelu „sovětského člověka“ a života obyčejných lidí v postsovětském Rusku. V knize „Zinkoví chlapci“, jejíž český překlad vyjde počátkem listopadu, zachycuje vyprávění vojáků, kteří přežili válku v Afghánistánu.
Debatu se Světlanou Alexijevičovou pořádaná Východoevropský klub, a to na půdě Filozofické fakulty (nám. Jana Palacha 2) v pondělí 10. 10. 2016 od 19 hodin v místnosti č. 200. Večerem bude provázet paní Petruška Šustrová. Setkání je určeno pro studenty i širokou veřejnost.
