Ve věku nedožitých 86 let zemřel dne 20. října v Praze prof. MUDr. et PhDr. Eugen Strouhal, DrSc., významný antropolog se světovým renomé, který s českými egyptology dlouhodobě spolupracoval na archeologických výzkumech v Egyptě. Prof. Strouhal, nar. 24. 1. 1931, vystudoval na Univerzitě Karlově tehdejší Fakultu všeobecného lékařství (1956) a Filozoficko-historickou fakultu (1959). Po krátkém působení ve Státních lázních Františkovy lázně a na lékařské fakultě UK v Plzni se v r. 1961 stal členem Čs. (dnes Českého) egyptologického ústavu, pracoviště FF UK. Zúčastnil se tří expedic do Núbie, pořádaných v rámci mezinárodní akce UNESCO, a později (v letech 1965/6 a 1967) zorganizoval dvě antropologické expedice zkoumající obyvatelstvo přesídlené z oblasti zaplavené Vysokou asuánskou přehradou. Už v této době se zároveň podílel i na čs. (později českém) archeologickém výzkumu v Abúsíru nedaleko Káhiry, kterého se účastnil i po odchodu z FF UK.
V roce 1969 se podílel na založení Oddělení pravěku a starověku Náprstkova muzea, složky Národního muzea v Praze. Toto pracoviště, shromažďující sbírkové fondy z oblasti Egypta (včetně nálezů z čs. archeologických výzkumů), severní Afriky a Předního východu, pak vedl až do r. 1992. V Náprstkově muzeu připravil řadu výstav staroegyptských památek, které byly s velkým úspěchem přeneseny i na další místa. Od r. 1993 se stal přednostou Ústavu dějin lékařství 1. lékařské fakulty UK, který vedl až do r. 1998.
Prof. Strouhal i po svém odchodu z FF UK úzce spolupracoval s českými egyptology a jako antropolog a archeolog se zúčastnil řady archeologických expedic do Abúsíru. S jeho jménem je tak spojeno například publikování výsledků dosavadního výzkumu ve velkých šachtových hrobkách z poloviny 1. tis. př. n. l. v Abúsíru, včetně antropologických nálezů z nevyloupené hrobky kněze Iufay a jeho rodiny, kde mj. identifikoval i jeden z nejstarších dokladů nádorového bujení. Prof. Strouhal dlouhodobě spolupracoval i s dalšími archeologickými týmy působícími v Egyptě, zejména s britsko-nizozemskou expedicí v severní Sakkáře, a podílel se i na publikování antropologických výsledků z dalších výzkumů na řadě míst Egypta. Díky jeho někdejšímu působení na lékařské fakultě Káhirské univerzity se k němu jako ke svému učiteli hlásily celé generace egyptských antropologů.
Ve své vlastní vědecké práci se prof. Strouhal soustřeďoval především na otázky fyzické antropologie, ale dlouhodobě se zabýval i paleopatologií. V obou těchto oborech platil po několik posledních desetiletí za jednu z předních vědeckých kapacit; byl členem řady mezinárodních vědeckých společností. Podílel se na antropologickém zkoumání tělesných pozůstatků mnoha významných historických osobností starověkého Egypta včetně panovníků a členů jejich rodin. Je autorem nebo spoluautorem dvaceti vědeckých monografií a téměř čtyř set vědeckých článků a studií, dále několika set vědeckých zpráv a recenzí. Vedle toho napsal i čtyři populární knihy, z nichž největšího úspěchu dosáhl Život starých Egypťanů, poprvé vydaný v r. 1989 a od té doby opakovaně vycházející a přeložený do osmi jazyků.
Vyvrcholením této činnosti se měl stát jeho podíl na přípravě monumentálního vícesvazkového díla Lékařství starých Egypťanů (spolu s egyptology B. Vachalou a H. Vymazalovou), shrnujícího medicinské znalosti starých Egypťanů na základě překladů původních textů s rozsáhlým odborným komentářem. Prof. Strouhal se bohužel dočkal pouze vydání prvního svazku, který následně v anglické mutaci publikovalo i nakladatelství Americké univerzity v Káhiře; jeho účast na dalších dílech zůstala nedokončena.
Prof. Strouhal byl po více než padesát let jednou z významných postav úzce spojených s českou egyptologií, a to jak při archeologických výzkumech v Egyptě, tak i u nás. Svými přednáškami a konzultacemi se podílel na výchově několika generací českých i mezinárodních egyptologů na FF UK v Praze. Jako takový zůstane v naší paměti.
