1. listopadu uběhlo 85 let od slavnostního otevření budovy filozofické fakulty na náměstí Jana Palacha. Výstavba probíhala v letech 1924–1929 podle projektu arch. Josefa Sakaře.
Výstavba budovy filozofické fakulty byla navzdory její dlouhodobé potřebnosti odkládána a k její realizaci se přikročilo až v první polovině 20. století. Přestože stavební parcela v X. asanačním obvodu na Starém Městě byla zakoupena již roku 1908, první náčrty budoucí novostavby vznikly až pět let později. Místo, které bylo pro novostavbu filozofické fakulty zvoleno, patří z urbanistického hlediska k nejvýznamnějším v Praze. Úlohou budovy bylo vypointovat náměstí, na kterém od počátku osmdesátých let 19. století stála budova Rudolfina a Vysoké školy uměleckoprůmyslové, a stát se protiváhou panoramatu Pražského hradu. Přes tuto výjimečnou polohu se plány budovy rodily velmi složitě. První Sakařovy návrhy z roku 1914 a 1915 nebyly k realizaci přijaty a následující události první světové války způsobily, že filozofická fakulta musela na svou novou budovu čekat dalších čtrnáct let. Po vzniku Československé republiky ožily diskuse o vhodnosti a kvalitě veřejných budov vznikajících na exponovaných pražských parcelách. Ještě v roce 1922 doporučoval Klub Za starou Prahu postavit budovu filozofické fakulty na jiném místě a vypsat veřejnou architektonickou soutěž. Akademický senát UK to odmítl a vybídl Josefa Sakaře k úpravám projektu. Architekt připomínky respektoval a konečný projekt schválil v roce 1924 magistrát. Do roku 1929 byla stavba realizována a fakulta začala budovu využívat od zimního semestru roku 1929/1930. K jejímu slavnostnímu otevření došlo ale až 1. listopadu 1930, jak dokládá ve sbírkách Národního technického muzea dochovaná pozvánka na tuto akci (viz foto).
Image may be NSFW.Clik here to view.
Image may be NSFW.Clik here to view.
Image may be NSFW.Clik here to view.
| Josef Sakař (7. 12. 1856 – 15. 1. 1936) patří dnes k téměř zapomenutým architektům, ale na přelomu 19. a 20. století se řadil k respektovaným osobnostem české architektury. Pod vlivem svého učitele arch. Josefa Zítka se v počátcích orientoval na novorenesanci. Do širšího povědomí se Josef Sakař zapsal velkorysou novostavbou budov křížovnického konventu do Křižovnické ulice (1909–1912), projektem školy na dnešním Lyčkově náměstí v Karlíně (1903–1905), pozdně secesním návrhem národního domu v Karlíně (1910–1911) či kancelářským domem č. p. 838/II na Václavském náměstí (1913–1914). Jako znalec historické architektury stál Josef Sakař v letech 1920–1923 v čele Státní regulační komise pro Prahu. Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. |
