Ve dnech 6. a 7. listopadu 2015 se v prostorách Šporkova paláce za podpory Ministerstva kultury ČR uskutečnila mezinárodní konference o Janu Zábranovi, výrazném českém autorovi a překladateli druhé poloviny dvacátého století. Konference Jan Zábrana – básník, překladatel, čtenář se v tematicky zaměřených přednáškových blocích věnovala všem stěžejním oblastem Zábranovy tvorby: původní poezii a próze, literární publicistice a překladům angloamerických, francouzských, ruských a španělských autorů, a snažila se poukázat na vzájemnou propojenost těchto tří klíčových složek.
Image may be NSFW.Clik here to view.
Image may be NSFW.Clik here to view.
Image may be NSFW.Clik here to view.
Image may be NSFW.Clik here to view.
Image may be NSFW.Clik here to view.
Image may be NSFW.Clik here to view.
Image may be NSFW.Clik here to view.
Image may be NSFW.Clik here to view.
Image may be NSFW.Clik here to view.
Image may be NSFW.Clik here to view.
Image may be NSFW.Clik here to view.
Image may be NSFW.Clik here to view.
Program konference byl otevřený všem zájemcům a přilákal desítky návštěvníků. Největšímu zájmu se mezi posluchači těšil páteční dopolední blok konference, který zahájil editor Jan Šulc „portrétem“ Jana Zábrany jako „zaknihovaného“ člověka, jehož celý život byl úzce propojen s literaturou a jehož tvorba byla vzájemně neoddělitelná a tvořila sourodý celek. Neméně zajímavé bylo vystoupení Marie Zábranové, která se následně ujala slova, aby promluvila o několika osobních momentech ze Zábranova života a připomněla jeho aktivity v Odeonu i jiných nakladatelstvích stejně jako jména osob, s nimiž si psal a s nimiž se (rád) setkával.
Panelová diskuse redaktorů a redaktorek, kteří společně s Janem Zábranou redigovali jeho překlady, byla působivým návratem do minulosti, kdy vydání knihy nebylo vždy samozřejmostí. Jan Zelenka, Eva Kondrysová, Jaroslava Dientsbierová a Jiří Josek upozornili na dobová úskalí spojená s cenzurou a s obdivem rozjímali nad Zábranovým tvůrčím nasazením a neuvěřitelnou péčí, kterou věnoval svým překladům na úkor jejich včasného odevzdání. Na Jana Zábranu se vzpomínalo jako na veselého společníka a přátelského kolegu, což by se čtenáři Zábranových Deníků mohlo na první pohled zdát v rozporu s tím, co se v nich dočetl.
O bohatosti programu účastníky konference přesvědčily jednotlivé přednáškové bloky, ve kterých erudovaní translatologové, bohemisté a překladatelé stejně jako referující z řad studentů zkoumali život Jana Zábrany jako faktor v jeho tvorbě, mnohojazyčnost jeho překladatelského zájmu a jeho žánrovou pestrost. Zazněly také úvahy o koexistenci Zábrany-básníka a Zábrany-překladatele a na základě provedených translatologických analýz se hledaly výrazné jazykové a stylistické prostředky charakteristické pro jeho překlady. Součástí programu byla jedinečná příležitost seznámit se s materiály z pozůstalosti.
Frekventovaným tématem, ke kterému se opakovaně vracelo hned několik řečníků, byla otázka, jaká je Zábranova překladatelská metoda a jakým překladatelským postupům a úpravám podroboval své texty v různých fázích jejich geneze. Přednášejícím se podařilo vyslovit poměrně stabilní tendence a charakteristiky Zábranova překladatelského stylu. Zdůrazňovala se snaha volit konkrétnější a expresivnější způsoby vyjádření v porovnání s originálem, smysl pro idiomatičnost a hovorovou či mluvenou rovinu jazyka. Zábranovy překlady lze považovat za doklad odvážného, ale zároveň odpovědného přístupu překladatele k textu. Po jeho opakovaných redakčních zásazích se čtenáři do rukou dostávalo dílo, které nejenže vystihovalo autorovy myšlenky, usilovalo o vystižení estetických kvalit originálu, ale zároveň bylo velmi atraktivní a čtenářsky vstřícné.
Zajímavé bylo sledovat, jakým způsobem přemýšlejí o Zábranovi zahraniční přednášející. Annalisa Cosentino z římské univerzity La Sapienza se snažila najít pojítko mezi Zábranovou společenskou a politickou „znehybněností“ a otevřeností jeho díla, které nabývalo povahy neukončených fragmentů. Mluvila o mentální „dislokaci“, do které se promítala nemožnost svobodného vyjádření i překladatelské úniky do jiných kulturně-literárních sdělování. Bohemista Sergej Skorvid, docent z Ruské státní humanitní univerzity, podrobil zevrubné analýze Zábranovy překlady Sergeje Jesenina, Michaila Světlova a Osipa Mandelštama a v rusko-bohemistické perspektivě hledal, do jaké míry Zábrana dokázal se „svými“ autory niterně a v souvislostech s tím výrazově a zvukově splynout. Zábranův vztah k Osipu Mandelštamovi byl také hlavním tématem příspěvku profesora Urse Heftricha, bohemisty z Heidelberské univerzity. Uvažoval nejen o literárních výrazech Zábranova ztotožnění s Mandelštamem, ale naznačil také důležitou souběžnost a spřízněnost celých modernistických tendencí v různých kulturách.
Doprovodný program konference zahájil páteční společenský večer ve Studentském klubu Celetná, kde si zájemci mohli poslechnout koncert zhudebněných Zábranových básní v podání Jakuba Kříže a zhlédnout strhující dokument Jistota nejhoršího. Druhého dne odpoledne proběhly překladatelské dílny, v nichž účastníci podle svého jazykového zaměření zkoumali pod vedením domácích a zahraničních lektorů proces překladu Zábranových prozaických i básnických textů do cizích jazyků.
Závěrem se sluší poděkovat organizátorům konference Evě Kalivodové a Petru Eliáši, řediteli Ústavu translatologie FF UK Stanislavu Rubášovi, vážené a milé paní Zábranové a ostatním pamětníkům, všem řečníkům a řečnicím a také dobrovolníkům, kteří se postarali o hladký průběh této akce. Z ohlasů, které konference vzbudila, lze soudit, že zábranovské téma je stále velmi živé a atraktivní. Nezbývá než popřát Janu Zábranovi, aby se na akademické půdě jeho jméno skloňovalo i nadále.
Lukáš Klimeš
student oborů překladatelství ruština a bohemistika