Ústav jižní a centrální Asie FF UK s hlubokým zármutkem oznamuje, že v neděli 24. června 2018 zemřela ve věku nedožitých 80 let PhDr. Hana Preinhaelterová, CSc., přední česká indoložka, odbornice na bengálský jazyk a literaturu a autorka mnoha překladů.
Hana Preinhaelterová vystudovala počátkem šedesátých let na FF UK anglistiku a bengalistiku a její alma mater se stala i jejím celoživotním působištěm. Indologii a bengálštinu studovala pod vedením Dušana Zbavitele a Ivo Fišera. K oboru ji přivedl zájem o poesii Rabíndranátha Thákura. V rámci postgraduálního studia pak odjela na roční pobyt na univerzitu Višvabháratí do Thákurova Šántiniketanu. S velmi skromným stipendiem žila životem indické studentky, což jí umožnilo proniknout hluboko pod povrch bengálské kultury, zejména do rodinného života. Ze svého pobytu napsala populární etnografický cestopis Moje bengálské přítelkyně, který vyšel dvakrát česky (1978 a 1998) a byl rovněž přeložen do ruštiny, slovenštiny a zkráceně také do bengálštiny. Tématu hinduistické rodiny a bengálských žen se věnovala i ve svých následujících monografických publikacích. Její kandidátská disertační práce sleduje rozpad hinduistické velkorodiny v tvorbě spisovatelky Ášápúrny Debí, přechodovými rituály se zabývá Hinduista od zrození do zrození (1997) a její poslední prací je soubor překladů příběhů k magickým obřadům bengálských žen s komentáři a studiemi – Ó matko Lakšmí, dej mi dar! (2007).
Hana Preinhaelterová, neboli Hanadi, jak ji s úctou a láskou oslovovali Bengálci a později i její pokročilejší studenti, zasvětila celý život výuce bengálštiny, kromě FF UK také na Státní jazykové škole v době vynuceného odchodu z fakulty v letech 1982–1989. Pro potřeby jazykové výuky zpracovala čtyřdílnou učebnici, která je nejrozsáhlejším výukovým materiálem tohoto jazyka pro cizince (Základní kurs bengálštiny, 1983 a 2003). České veřejnosti je však známější její práce překladová. Hanadi se v devadesátých letech do Indie vracela a měla možnost se s řadou významných spisovatelů spřátelit a poznat tak jejich dílo i z osobní perspektivy. Žánrově se v překladové i odborné tvorbě zaměřovala na povídku, v poslední době na zmíněnou Ášápúrnu Debí (výbor Kdyby zdi promluvily, 2009) a Suníla Gangopádhjáje (výbor Ohromný svět, 2008).
O Indii, svých studiích i studentech hovoří v rozhovoru pro časopis Xantypa (2009).