Olga Richterová v rozhovoru prozrazuje, jaká témata ji přivedla do politiky a do jaké míry ji studium na fakultě připravilo na politickou dráhu.
Na FF UK jsi vystudovala překladatelství a tlumočnictví němčina – angličtina, následně jsi pokračovala ve studiu korpusové lingvistiky, kde jsi i pracovala. Proč sis vybrala studium právě na FF?
Už jako desetiletá jsem strávila díky rodičům a prarodičům půl roku na základní škole v Los Angeles. Žila tam moje teta, která tam kdysi emigrovala, a babička s dědou mě tam za ní vzali. To bylo první přičichnutí k tomu, jaké je žít v cizí zemi a mluvit cizí řečí, přičemž jsem měla jedinou starost: zda se stihnu vrátit na skautský tábor. Povedlo se.
Následně jsem měla v 15 letech šanci účastnit se výběrového řízení na stipendium do Německa a poté jsem rok studovala na arcibiskupském gymnáziu v Porúří. Jednalo se o internátní školu a navíc jsem se jako evangelička ocitla v opravdu silně katolickém a velice formativním prostředí. Byla to pro mě první velká mezinárodní zkušenost. Odtud už byl jen krůček, abych se nevrátila na domovské gymnázium do Hradce Králové a vyměnila ho za rakouské gymnázium v Praze.
Hodně jsem přemýšlela o tom, co jiného než jazyky bych mohla studovat, nicméně nejvíc mě lákala literárně‑jazyková zaměření a učit jsem rozhodně nechtěla (smích). V průběhu studia jsem zjistila, že ačkoliv mi překládání šlo a vyšlo mi i několik knižních překladů, že jsem osobnostně víc extrovertní a inklinuju k týmové práci.
V rámci vysokoškolského studia jsi byla na několika dalších pobytech v Německu a Velké Británii. Byly tyto pobyty v něčem jiné a dokázaly ti přinést něco nového, když už jsi za sebou měla tolik zahraničních zkušeností?
Ta raná zkušenost byla pro mě jako utvářející se osobnost klíčová, vysokoškolské studium mi přineslo hlavně jiný pohled na akademickou půdu a samozřejmě jsem se mnohem víc zdokonalila v jazycích. Nicméně pro jazykovou vybavenost ale i sociální dovednosti pro mě byly hodně důležité třeba i církevní neformálně-vzdělávací aktivity. Díky mezinárodní organizaci Ekumenická Evropská rada mládeže (EYCE) jsem například spoluorganizovala týden pro mladé lidi v Sarajevu. To všechno považuju za důležitou součást vysokoškolského studia. Stejně tak i to, že když je člověk dobrovolnicky angažovaný, tak mu škola dává podporu v tom, aby se podobným aktivitám věnoval, a není to vnímáno jako něco, co člověka zatíží, ale naopak ho to rozvíjí.
Poslední rok pro tebe musel být neuvěřitelně hektický. Na podzim minulého roku jsi stihla při mateřské dovolené obhájit dizertační práci a současně se stát poslankyní. Bylo složité rozhodnout se ke kandidatuře do sněmovny v pozici mámy dvou malých dětí?
Dizertaci jsem naštěstí odevzdala už na začátku července 2017, tedy přesně měsíc po porodu, což jsem chtěla stihnout kvůli parlamentní kampani. Ke kandidatuře jsem se popravdě rozhodla s přesvědčením, že čtvrté místo je naprosto bezpečné. Chtěla jsem podpořit Piráty a ukázat, že mají ženy a že mají lidi se zkušeností z komunální politiky. Opravdu mě nenapadlo, že vytyčený cíl 10 % může být i překročen. Ale jsem člověk, kterému když se podobná věc stane, tak tu nečekanou výzvu prostě přijme.
Poslankyní jsi tedy teprve pár měsíců. Nicméně v politice na komunální úrovni ses angažovala už dlouhá léta před tím. Jaká témata tě původně do politiky přivedla?
Do komunálu na Praze 10 mě původně dostaly skutečnosti spojené s netransparentním rozhodováním, kontroverzní aktivity společnosti Key Investments, nemožnost odkupu tzv. viladomů lidmi, kteří v nich celý život žili a další. Z klasického občanského watchdogového sdružení Zaostřeno na Desítku, které jsme s dalšími kolegy založili, se později stalo politické hnutí Vlasta, kde jsem se angažovala už jako členka Pirátů.
Mezi témata, jimž se prioritně aktuálně věnuješ, patří kromě sociálního a dostupného bydlení, péče o děti v rodinách a vznik porodních domů a center i dětské skupiny a dostupné školky, tedy téma velmi aktuální pro mladé matky. Jak se daří tobě skloubit roli mámy s časově určitě extrémně náročnou profesí nejen poslankyně, ale i místopředsedkyně Pirátů a zastupitelky Prahy 10?
Já se především zabývám tím, jak funguje sociální systém. Jedno z hlavních témat v Pirátech je dostupnost bydlení, protože člověku příliš nepomůže, že může umístit dítě do školky, když přitom nemá kde bydlet. Raketový růst nájmů nejen v Praze je v posledních třech letech alarmující. My chceme vidět společnost v celku a nejen vytrhávat jednotlivé dílky skládačky. Věnuju se tedy tématům souvisejícím takto široce se sociální politikou a jako místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku mám i šanci podívat se do míst, kam se jinak člověk nedostane. Se Stálou komisí pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny jsme například navštívili ženskou věznice ve Světlé nad Sázavou, kde je umístěných i několik matek s malými dětmi.
Hodně si vážím zkušenosti vidět svět v těchto všech souvislostech a mnohem víc si potom dokážu užít chvíle se svými dětmi. Myslím, že to u nás funguje jako všude jinde, kde máma pracuje na celý úvazek, a že jsem již našla nějakou cestu, jak to skloubit. Když mám nějakou schůzi večer nebo o víkendu, vyberu si volno jindy, abych skutečně měla víceméně jeden plný úvazek a ne víc.
Jak již bylo zmíněno, na fakultě jsi strávila mnoho let v roli studentky, ale později nějaký čas i v pozici akademičky a pedagožky. Nechybí ti tvoje původní profese překladatelky či lingvistky?
Zrovna dnes ráno jsem si s nostalgií četla svoji asi poslední literární recenzi v Plavu na překlad Shella Silversteina… Už si vůbec nevzpomínám, že toto byla také součást mého života.
V posledních týdnech si ale mnohem víc uvědomuji, že ono poměrně přesné vnímání jazyka, které mi dalo jak překladatelsko‑tlumočnické vzdělání, tak i korpusově‑lingvistická průprava, je obrovskou pomůckou, abych nemusela řešit nějaké formulační neobratnosti na sociálních sítích a abych lépe vycítila, co se koho dotkne a jaké slovo vzbudí jakou reakci. Jsem přesvědčena, že tento rozměr lidské společnost je hodně podceňován. Na jedné straně je většina komunikace neverbální, na druhé straně v okamžiku, kdy tak velkou roli hrají média, tak vhodná volba té verbální složky umožňuje předejít mnoha zbytečným nedorozuměním. Myslím, že není náhoda, že například kanadský premiér je vzděláním anglista a má tedy průpravu, jak zacházet s jazykem a jak pracovat s příběhy a archetypy.
Na půdu FF UK se nicméně stále vracíš, nedávno například jako jedna z mluvčích v rámci panelové diskuze na téma Humanitní vzdělání a politická kultura. Co pro tebe zpětně tvoje alma mater FF UK znamená?
Já jsem jasný příklad toho, jak těžké je v životě vědět, co přesně z našeho vzdělání využijeme. Není možné dát jasné rovnítko mezi to, co jsem se naučila, a to, jak to zpeněžím a jak to té společnosti vrátím. Ale současně se domnívám, že právě schopnost kontextualizace a interpretace věcí v souvislostech a zpracování větších objemů informací včetně vyhodnocování jejich relevance je přesně to, co mi rozhodně akademické prostředí dalo. Co mi naopak dalo prostředí dobrovolnické a občanské, je schopnost práce v týmu, což se na akademické půdě tolik nepěstuje a jsem přesvědčena, že by to bylo hodně přínosné.
Umíš si představit, že by ses na fakultu vrátila? Měla jsi vůbec ambice tam zůstat?
V průběhu let mě začalo vedení odborných seminářů hodně bavit a i v tomto rozhovoru bych ráda poděkovala profesoru Františku Čermákovi, českému průkopníkovi oboru korpusové frazeologie a idiomatiky, že vedl moji dizertaci, a kolegyni Marii Kopřivové, s kterou jsme seminář na toto téma po něm dva roky vedly.
Kombinace zkoumání velkých objemů jazykových dat s oborem zaměřeným na metafory a na uzualizované výrazy mě nepřestává fascinovat. Věřím, že na to ještě někdy v životě dojde, i kdyby to měl být jen nějaký sloupek pro noviny o tom, jak politici pořád do něčeho hází vidle.
Před 10 lety ti dokonce vyšla sbírka básní Napříč kůrou. Najdeš dnes ještě někdy chuť a čas psát básně?
Občas ještě něco sepíšu, ale opravdu jenom do šuplíku. V současné roli nemám potřebu ty řádky zveřejňovat a potom se hájit, že to buďto není klišé, anebo naopak řešit, jestli to není příliš extravagantní.
Je něco, co bys vzkázala současným či budoucím studentům FF UK?
Je obrovskou výhodou, když člověk může plně studovat a nemusí při tom příliš pracovat. Alespoň v prvních ročnících studia je opravdu dobré se do toho ponořit. A to nikoliv proto, aby člověk zůstal teoretikem, ale proto, že například právě u jazykových oborů je opravdu nutné ty objemy znalostí získat – ať už četbou, sledováním aktualit i historických souvislostí či poslechem.
Současný trend, že všichni při studiu hned začínají pracovat, nakonec podle mě vede ke skutečnosti, že se opravdové přínosy skutečného vzdělání výrazně zmenšují. Ti lidé sice splní potřebné nároky, ale takové ty vedlejší efekty, že člověk zjistí, jak úžasně rozmanitý je třeba jazykový systém v jiných koutech světa a jaké kulturní bohatství jiné jazyky představují, to je možné jenom tehdy, když máte trochu volného času.
A jak vypadá poslanecká práce?
27.6. byla ve Sněmovně ombudsmanka Anna Šabatová. Příklad toho, jak vypadá bezprostřední reakce na poslance Tomia Okamuru a jeho kritiku Kanceláře veřejného ochránce práv, najdete na videu s Olgou zde.
rozhovor vedla Veronika Nováková