Vydavatelství FF UK připravilo katalog časopisů Filozofické fakulty UK, které jsou od roku 2015 dostupné v režimu Open Access široké odborné veřejnosti. Časopisy se zároveň dočkaly nových webových stránek, jež čtenáře a další zájemce odkazují přímo do digitálního repozitáře UK.

Na 13 odborných časopisů, které vycházejí péčí Vydavatelství FF UK, se v rámci FF UK od roku 2015 přihlásilo k principu Open access a je publikováno vedle tištěné podoby také v elektronickém formátu PDF. Kompletní nabídku vědeckých periodik dostupných online si můžete prolistovat v aktuálním anglickém katalogu Journals 2015/2016. Ten přináší stručné charakteristiky odborného zaměření časopisů, informaci o redakcích a kontakty, včetně odkazů na nové webové stránky.

Nové weby časopisů jsou strukturovány s ohledem na vznikající archiv článků volně dostupných pod licencí CC BY-NC-ND 2.0. Archiv jednotlivých čísel vždy odkazuje přímo do centrálního digitálního repozitáře UK, kde jsou články archivovány a zpřístupněny ve formátu PDF. Uživatelé mohou plné texty číst, stahovat, kopírovat, distribuovat, tisknout, vyhledávat nebo na ně odkazovat. Weby dále poskytují kompletní informační servis o redakcích časopisů, kontaktech a požadavcích na technické parametry rukopisu pro autory, kteří chtějí v časopisech publikovat. Zájemce o koupi tištěné verze časopisu pak weby odkazují do fakultního e-shopu.

E-časopisy v Digitálním repozitáři UK

Digitální repozitář UK zpřístupňuje a uchovává Open access časopisy FF UK na webových stránkách http://repozitar.cuni.cz. Jedná se o tituly, které v roce 2015 přešly do režimu Open access. Principem Open access je neomezený online přístup k vědeckým datům a informacím se zajištěnou auto-archivací v otevřených repozitářích nebo publikování v otevřených informačních zdrojích. Na Univerzitě Karlově jsou od září 2015 archivovány a zpřístupňovány články z těchto časopisů:

Časopis pro moderní filologii

Dvacaté století / The Twentieth Century

Fórum sociální práce / Social Work Forum

Historie – Otázky – Problémy

Linguistica Pragensia

Prague Economic and Social History Papers

Prague Papers on the History of International Relations

Pražské egyptologické studie

Slovo a smysl / Word & Sense

Studia Ethnologica Pragensia

Svět literatury

Připravuje se:

The Journal of Culture

Vědecké časopisy FF UK jsou veřejnosti dostupné online [iforum.cuni.cz, 19. října 2015]

Náměstí Jana Palacha jako prostor pro sousedská setkávání, umění a živou kulturu. Takový je koncept festivalu Open Square, který už druhým rokem pořádají čtyři instituce – Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Česká filharmonie, Uměleckoprůmyslové museum v Praze a Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy.

V sobotu 17. října ožilo Náměstí Jana Palacha a okolní instituce venkovní výstavou, stánky, koncerty, workshopy, přednáškami a debatami. Na půdě FF UK probíhala vedle prezentací jednotlivých oborů pro uchazeče o studium celá řada studentských aktivit, od minikurzu znakového jazyka, přes prohlídku zapomenutých zákoutí budovy fakulty, až po výrobu portrétů z ASCI znaků z dílny studentů Nových médií. I letos zastřešilo festival jednotné téma. Po loňském Tolkienovi se přednášky z egyptologie, literatury, nových médií či severské mytologie nesly v duchu tématu Imaginární světy. Imaginace, kreativita a inspirace.

Návštěvníkům se otevřely i dveře protilehlé budovy České filharmonie, která nabízela komentované prohlídky budovy, houslařské dílny a návštěvu nahrávacího studia. Zatímco ve Sloupovém sále koncertovaly během celého dne komorních soubory, v podzemí probíhaly workshopy s hudebníky České filharmonie, o které byl stejně jako o hru Po stopách Ducha hudby mezi návštěvníky obrovský zájem.   

Festival doprovodila venkovní výstava „Znáte Prahu“ o pražském životě v číslech, grafech a mapách a uzavřela jej velká panelová diskuze o Centru Prahy v roce 2040, v níž debatovali panelisté z pořádajících institucí. Spolu s publikem si kladli otázku, zda se centrum staré Praze může proměnit v prostoru, na jehož životě a podobě se podílejí nejen velké instituce, ale i samotní obyvatelé.

Základem společné diskuse, která se konala 9. října 2015, byl připravovaný Strategický plán 2015 a z něj plynoucí další směřování fakulty.

PPT prezentace

audiozáznam

Knihy ve správě Knihovny KSES jsou nerovnoměrně rozděleny mezi dvě budovy, pět místností a tři dílčí knihovní sbírky. Oborová Knihovna KSES je tak jedinou pobočkou Knihovny FF UK, která svůj fond zpřístupňuje ve třech různých pracovnách a skrze tři různé otevírací doby.

Zmátli jsme vás?

To jsme samozřejmě nechtěli. Pravidelní čtenáři KKSES se orientují asi takto:

Sbírka Knihovny slovakistiky,

m. č. 27 (a sklady v č. 10, 11), nám. J. Palacha 2:

• kompletní fond slovakistiky;
• maďarská beletrie v překladu;
• maďarské časopisy;
• maďarské dějiny, geografie a umění.

Sbírka Knihovny hungaristiky,

m. č. 341, Celetná 20:

• maďarská původní beletrie;
• maďarská literární teorie a historie;
• maďarská lingvistika;
• sklad Sbírka Knihovny Semináře romistiky.

Sbírka Knihovny Semináře romistiky,

m. č. 116, Celetná 20:

• romistická odborná literatura;
• romská původní i překladová beletrie;
• romské a romistické časopisy.

Nejstarším fondem ve správě KKSES je jednoznačně Knihovna hungaristiky, jejíž postupný růst z původní příruční literatury pro vyučující je poprvé zaznamenán jako obstarávaný knihovníkem v lednu 1934. První knihovník měl před sebou nelehký úkol – zpracovat neinventarizovaný fond v té době Semináře pro maďarskou filologii, založeného z úsilí a péče budoucího prof. Pavla Bujnáka. Knihy do sbírky tak pravděpodobně, mj. i z fondů rušených maďarských středních škol na Slovensku, přibývaly přinejmenším od roku 1925, kdy byl P. Bujnák potvrzen docentem pro dějiny literatury maďarské.

Nejmladším fondem je pak hned ze dvou důvodů Knihovna Semináře romistiky, která nejenže byla připojena pod KKSES v roce 2015, ale vznikat začala (opět jako příruční literatura pro vyučující) při konstituování oboru romistiky v roce 1991. Romistická literatura měla původně a po celkem dlouhou dobu svého vývoje vyhrazenu jednu skříň na chodbě před Indologickým seminářem, pod nějž patřila. S emancipací oboru a jeho vydělením coby relativně samostatné jednotky, Semináře romistiky, se v roce 2000 přesunula i příruční literatura do společných nevelkých prostor místnosti č. 116 na Celetné 20, přezdívané familiárně a srdečně „Kamrlík“. Fond se postupně rozrůstal do podoby dnešních cca 1200 svazků. Velkou část z nich (od roku 2005) tvoří pozůstalost slavné indoložky a zakladatelky romistiky, doc. Mileny Hübschmannové.

Slovakistický fond tak na první pohled v různorodosti naší knihovny působí jako klasická, střídmá sbírka. Jeho osudy jsou však podobně spletité. Nezanedbatelnou část knih můžeme vysledovat v majetku Knihovny FF UK až k počátku 20. století a k správě Knihovny Semináře pro slovanskou filologii, jejíž multiplikáty (tedy mnohočetné kopie téže knihy) Knihovna KSES využila jako stavebního prvku při doplňování fondu získaného z pozůstalosti literárního historika a slovakisty, doc. Ludvíka Patery, a z počátečních darů osobních odborných knihoven dalších pedagogů roku 1994 nově založeného Kabinetu slovakistiky. Slovakistická sbírka je tak jedinečnou v tom ohledu, že vznikala od počátku cíleně se snahou založit kvalitní studijní prostor svým mladším, i zkušenějším čtenářům.

V posledních desetiletích se všechny tři sbírky Knihovny KSES vyvíjejí blízkým způsobem – mohutní díky grantům kořenových členů příslušných pracovišť, jejich štědrým osobním darům, pocházejícím často z produkce předních nakladatelství v jejich oborech, a v neposlední řadě díky meziinstitucionálním vazbám, jako v případě maďarského Balassi Intézet, slovenského Literárne informačného centra i nakladatelství Kalligram nebo redakce občanského sdružení Romano džaniben, které jsou pro fond synonymem jeho unikátnosti a oborové šíře. Sama Knihovna KSES pečuje o nákupy nové literatury, ať již při doplňování neúplných edičních řad, či sledování moderní literární a odborné scény.

Máte-li podněty k rozšíření fondu či k provozu knihovny, které by usnadnily přístup k informacím vám či vašim kolegům, neváhejte nás kontaktovat! Jsme dostupní na e-mailových adresách libstre@ff.cuni.cz, libromi@ff.cuni.cz nebo na facebookové stránce KKSES.

Děkujeme všem kolegům a kolegyním, kteří nám s přehledem historie knihovny zásadně pomohli!

Mgr. Jan Červenka, Ph.D.

Bc. Romana Hudousková

Mgr. Jiří Januška

PhDr. Jana Pátková, Ph.D.

Ke zdrojům počítáme:

Januška, Jiří. Dějiny výuky maďarštiny a maďarské filologie na českých univerzitách. In AUC HUCP. Tomus LII, fasc. 2, pp. 69–100.

Pátková, Jana. Retrokatalogizace knihovního fondu a webová bibliografie ke studiu slovenské literatury a kultury 20. století. [Projektová dokumentace]. FF UK, 2007.

Za KKSES sepsala

Jana Česká

s vydatnou pomocí

Romany Hudouskové

Předchozí díly seriálu:

Knihovna Celetná

Knihovna etnologie

Knihovna FF UK

Přednáška Venkovské ženy v rozvojových zemích – SDGs: Cíle trvale udržitelného rozvoje a vernisáž výstavy Naplnění rozvojových cílů tisíciletí v zemích třetího světa: Projekty českých neziskových organizací se uskuteční 26. října 2015.

Přednáška bude zaměřena na život venkovských žen v tropických oblastech a problémy týkající se genderových odlišností v rozvojovém světě a povede ji Ing. Jana Mazancová, Ph.D. (Fakulta tropického zemědělství, ČZU), která má zkušenosti z rozvojových projektů v Africe (Etiopie, Angola) a Asie (Mongolsko, Gruzie, Vietnam, Indonésie). Přednáška se bude konat v místnosti č. 104 v hlavní budově FF UK (nám. Jana Palacha 2) od 16:30.

Výstava představí Millenium Development Goals, tzv. Rozvojové cíle tisíciletí a přiblíží, jakými způsoby přispěla Česká republika v rámci rozvojové spolupráce k jejich naplnění. Vernisáž se uskuteční ve druhém patře hlavní budovy FF UK (nám. Jana Palacha 2) v 10:00. Výstava zde bude k vidění do 6. listopadu 2015.

V sobotu 17. října 2015 proběhl druhý ročník oslav Mezinárodního dne archeologie v ČR. Pořadatelům jde o zvyšování povědomí o archeologii a významu archeologických památek jako neobnovitelném zdroji informací. Akce se v loňském roce setkala s velkým zájmem veřejnosti i médií. Před rokem se celkem šesti akcí konaných v Praze a širším okolí zúčastnilo téměř jeden a půl tisíce zájemců. V tomto roce se organizátorům podařilo pro tuto myšlenku nadchnout další z domácích archeologů a jejich institucí, a tak byl letošní program celkově bohatší; probíhal na 25 místech v celé republice. Na pražském dění Mezinárodního dne archeologie 2015 v Celetné 20 a v Náprstkově muzeu se významně podílela tři archeologická pracoviště FF UK: Ústav pro klasickou archeologii, Ústav pro archeologii a Český egyptologický ústav. Průběh dne přiblížil hlavní organizátor akce, PhDr. Pavel Titz, Ph.D., z Ústavu pro klasickou archeologii FF UK.

Co všechno mohli letos návštěvníci Mezinárodního dne archeologie zažít?

Bylo toho skutečně mnoho, celkem na osmi různých místech v Praze a dalších sedmnácti v celé republice. V hlavním městě bylo možné zavítat například na archeologický festival v univerzitním areálu v Celetné 20. Asi sedm stovek příchozích zde mělo možnost nahlédnout do hlubin pravěku, antiky i středověku například prostřednictvím kvalitních replik archeologických nálezů. Děti i dospělí si mohli vyzkoušet řadu dávných činností, od výroby nástrojů, tkanin a keramiky přes drcení a mletí obilí či službu v římské armádě až třeba po ochutnávku pravěkých pokrmů. Nebo se naopak se mohli na chvíli stát archeology a vyzkoušet si třeba odkrývání a dokumentaci kostrového hrobu nebo se pod vedením antropologů zamyslet nad skutečnými lidskými ostatky i tím, o čem vypovídají. Velké množství lidí se ale také nechalo zlákat k návštěvě Náprstkova muzea, kde vedle expozic, výstav a dílen pro děti naši archeologové informovali o svých aktivitách v Egyptě, Súdánu, Bulharsku nebo Turecku.

MDA se koná letos podruhé. Jak se akce od loňského roku změnila?

Osobně nejvíce oceňuji rozšíření této akce do regionů. Smyslem je totiž poukázat na všudypřítomnost archeologických památek a potřebu aktivního přístupu k jejich pochopení na straně jedné a jejich ochrany na straně druhé.

Lidé v regionech mají jedinečnou příležitost seznámit se se „svými“ archeology. S jakým ohlasem se akce mimo Prahu setkaly?

Moc se mi líbí vyjádření „můj archeolog“. Tak bychom skutečně byli rádi vnímáni, tj. ve vztahu k určitému území nebo tématu, o které pečujeme v zájmu veřejnosti či dokonce lidstva. Jaký byl ohlas v regionech, zatím vím jen částečně, ale první reakce jsou pozitivní – lidé přišli, třebaže mnohde nepřálo akcím pod širým nebem počasí. Obyvatelé většinou s radostí zjišťují, že i jejich obec a její okolí jsou něčím jedinečné a že se tedy archeologie netýká jen obecně známých historických míst. I v tom jsou naše disciplína a její poznání úžasné.

Jak byste tedy letošní ročník celkově zhodnotil? Jak se akce vyvíjí?

Nerad bych zněl nadneseně, ale troufám si říci, že se vydařil. Vycházím především z reakcí samotných návštěvníků, se kterými jsem se setkal. Nepochybovali jsme, že nadšené budou děti, a skutečně byly. Ale i dospělí chválili například naše tzv. „Archeologické jednohubky“, tedy půlhodinové série pětiminutových přednášek na zajímavá témata. Konaly se v příjemném prostředí Studentského klubu Celetná a jsme rádi, že jsme jej pro naši akci mohli využít. Někteří návštěvníci se letos objevili na základě vlastní loňské zkušenosti a přivedli s sebou své známé. I to je skvělé. Spokojeni můžeme být i se zájmem médií, kdy se v jistém slova smyslu tématem 17. října 2015 stala archeologie. To rozhodně není běžné. Hodnotit ale můžeme i mezinárodně. Z evidence Amerického archeologického ústavu vyplývá, že po Spojených státech je Česká republika počtem akcí nejaktivnější zemí vůbec. Ze zpráv od kolegů se zdá, že v sobotu se na našich akcích v ČR objevilo asi tři a půl tisíce návštěvníků.

Chystáte 3. ročník MDA? Kam se mají obracet zájemci o účast v příštím ročníku a kde se mohou registrovat budoucí noví organizátoři?

Samozřejmě, že už nyní začínáme myslet na příští ročník, a s tím se pojí i úvahy, jak s Mezinárodním dnem archeologie jít dál. Nějaké dílčí nápady už máme, přesto je náš cíl jasný – dále navyšovat počet míst, kde se setkají archeologové s veřejností. Myslím, že tato myšlenka může úspěšně žít dále a rozvíjet se právě díky svému prvopočátečnímu nastavení. Zakládá se totiž na globálním myšlení, lokálním konání a decentralizované, vpravdě pluralitní organizaci. Snažím se v ČR udržet ideu zrozenou v Americkém archeologickém ústavu v její původní podobě, a tak spíše jen nabízet jednotlivým pořadatelům jakýsi servis (např. mediální nebo vedení webového rozcestníku www.denarcheologie.cz) a zastřešení. Nikdo z organizátorů není k účasti ani podobě zapojení nijak nucen. Pravdou je, že archeologové většiny institucí tak jako tak aktivity směrem k veřejnosti provozují, avšak synchronizovat alespoň některé aktivity do jediného dne přitahuje větší pozornost jak veřejnosti, tak médií. Rozhodně bych zájemcům doporučil kontaktovat „jejich“ archeology s tím, že mají o konání této akce v jejich oblasti zájem. Pochybuji, že by je kolegové odmítli. Víme, že poučená veřejnost znamená lepší péči o archeologické dědictví. A o to nám jde.

PhDr. Pavel Titz, Ph.D., vystudoval klasickou archeologii a historii na FF UK v Praze. Pracoval jako archeolog ve společnosti Archaia, o. p. s., a poté jako odborný asistent na katedře religionistiky Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Nyní je odborným asistentem Ústavu pro klasickou archeologii FF UK v Praze. Účastnil se archeologických výzkumů v Egyptě, Itálii, Izraeli, Velké Británii, Libanonu a Bulharsku. Mezi jeho odborné zájmy patří archeologie a historie, antické umění, archaická religiozita a římské náboženství. Je výkonným redaktorem časopisu Studia Hercynia, členem redakční rady a výkonným redaktorem časopisu Pantheon: Study of Religions Journal, vědeckým tajemníkem sekce pro klasickou a provinciální archeologii České archeologické společnosti a členem výkonného výboru České společnosti pro religionistiku. Publikuje v odborných časopisech, je spoluautorem publikace Římské umění (2015, s Janem Bouzkem a Ivou Ondřejovou), řešitelem několika grantů, vedoucím studentských prací. Aktivně se účastní odborných konferencí, v posledních několika letech se věnuje popularizaci archeologie a antické kultury.

Více:

UK se již podruhé zapojila do Mezinárodního dne archeologie [iforum.cuni.cz, 19. října 2015]

V pátek 6. listopadu se na FF UK v místnosti č. 104 v hlavní budově uskuteční celodenní kolokvium Karel Havlíček a korespondence. Členové grantového týmu projektu GA ČR č. 406/12/0691 Korespondence Karla Havlíčka na něm představí dílčí výsledky svých bádání. Kolokvium bude zaměřeno na jednotlivé výseče Havlíčkovy korespondence, na jeho jednotlivé korespondenční partnery. Jako zvaní hosté na něm vystoupí prof. Tilman Berger (Tübingen) a prof. Miloš Řezník (Chemnitz/Varšava).

Účast je možná i bez předchozí registrace.

kontakty:
doc. Mgr. Robert Adam, Ph.D. | robert.adam@ff.cuni.cz
Mgr. František Martínek | frantisek.martinek@ff.cuni.cz

Program

Ke stažení

Plakát s programem (PDF; 208 kB; formát A0)

Barevný program vhodný k tisku (PDF; 2,78 MB; formát A4; 4 strany)

Černobílý program vhodný k tisku (PDF; 292 kB, formát A4; 4 strany)

První říjnový týden je již devatenáct let věnován akci Týden knihoven, kterou vyhlašuje Sdružení knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP). Knihovna FF UK se v minulých letech k akci připojovala spíš jen formálně. Letošní motto Týdne knihoven znělo: „Zažijte knihovnu jinak“. A o to jsme se letos pokusili i v knihovnách Filozofické fakulty UK. Jedenáct knihoven se aktivně zapojilo do přípravy bohatého programu, který nakonec vydal na téměř dvě stránky.

Vzhledem k prostorovým podmínkám se velká část programu odehrávala v Knihovně Jana Palacha (KJP). Program týdne začal ranní rozcvičkou se šéfem KJP Janem Kamenickým a skončil africkými tanci, které vedla Tereza Pospěchová. Mezi další tělovýchovný program KJP patřil kurz společenského tance vedený Bárou Liškovou, konkrétně jsme se učili věřit svému partnerovi a tančit s ním čaču (to by nebyla filozofická fakulta, aby i tanec neměl hluboký filozofický rozměr), nebo ranní jóga s Barborou Sojkovou.

V programu KJP si přišli na své i čtenáři, kteří zrovna tančit nebo cvičit nechtěli: velmi úspěšný byl kurz artefiletiky (tedy, jak jsme se dozvěděli, arteterapie od psychologicky neškoleného průvodce) knihovnic Lucie Kratochvílové z Knihovny Celetná a Kristýny Rolincové, která má na starosti MVS. Nechyběla ani aktivita pro „kavárenské (ne)povaleče“: kávový cupping s Hanou Bednářovou, certifikovaným coffee masterem, jinak naší kolegyní z Oddělení přijímacího řízení a vnějších vzathů.

V prostorách KJP se uskutečnil také atraktivní program připravený Knihovnou Ústavu Dálného východu: sinolog Václav Laifr předvedl základy hry na čínskou loutnu pchi-pcha, proběhl kurz japonské kaligrafie pod vedením zkušené lektorky paní Jamady Harumi s úvodem do japonského písma v podání japanoložky Jany Ryndové a také kurz korejské kaligrafie s kaligrafkou Park Kyung Jin. Překládání vietnamské poezie do češtiny přiblížil vietnamista Jan Komárek a workshop čínského bojového umění vedl mistr Čchin Fej. Na závěr si čtenáři mohli vychutnat různorodé čaje a další teplé nápoje v improvizované korejské čajovně pod vedením koreanistky Lucie Pejsarové.

O pestrý program v Knihovně Ústavu filosofie a religionistiky se postarali především její pomvědi: Markéta Haiklová upekla báječné muffiny, kterými byli pohoštěni návštěvníci burzy knih, ztrát a nálezů, Filip Felix nás při společné četbě zasvětil do Husserlova pojmu intencionality, hudebníci z řad studentů religionistiky a sinologie se pod taktovkou Jiřího Dyndy postarali o muzikálně komediální kulturní večer. A zatímco v KJP Barbora Sojková věnovala svou ranní lekci jógy pozdravům slunci, v Knihovně ÚFaR profesionálně lektorovala jógové držení těla zaměřené na pánevní oblast. Zlatým hřebem programu pak byla vtipná, ale užitečná dílna věnovaná spravování poškozených knih a přesazování květin.

Knihovna Ústavu germánských studií se do programu zapojila výrobou krásných šperkovnic, jak jinak než z knih, a fotookénkem z knihovního balkónu s výhledem na Pražský hrad, kde se návštěvníci mohli vyfotit jak s vedoucím Ústavu germánských studií, tak s knihovníky, tak i s Johannem Wolfgangem Goethem. A pak se hrály německé společenské hry… třeba Švábí salát.

Společenské hry byly obecně populární. S knihovnicí Katedry středoevropských studií Janou Českou prošli čtenáři podle pravidel hry Tókaidó japonské pobřeží, ušili si dečku v deskovce zvané Patchwork nebo krotili Sedm draků ze stejnojmenné karetní hry. Šachy se hrály s knihovníkem Srovnávací jazykovědy Pavlem Čechem, v Knihovně Šporkova paláce jste si mohli zapůjčit celou škálu stolních her od tradičního Člověče, nezlob se! až po náročnější Scrabble.

V knihovně Ústavu etnologie se téměř 40 návštěvníků zúčastnilo posvícení: ochutnávaly se brambory na loupačku s máslem a tvarohem a domácí koláče. Ovšem nebyly to koláče bez práce – podmínkou bylo absolvování národopisné bojovky na téma „Hody a posvícení“ a jednotlivé otázky se skrývaly pod různými signaturami v knihovním fondu. O všeobecnou pohodu se staral „knihovnický etnoteam“ ve složení Kamila Remišová Věšínová, Anna Krejzová a Kristýna Kubíčková.

A že jsme na fakultě hraví, dokázala bezkonkurenční exit game „Uprchněte z Historického kabinetu“, při které měly soutěžící týmy třicet minut na to, aby splnily knihovnické i historické úkoly a našly klíč, kterým se osvobodí z Historického kabinetu, ve kterém zůstaly „uvězněny“. Kdo nechtěl soutěžit, mohl Historický kabinet navštívit v rámci Dne otevřených dveří a dozvědět se pár zajímavostí o této nedávno zrestaurované krásné historické knihovně a jejích fondech.

Oficiálním vrcholem programu byla čtvrteční vernisáž výstavy obrazů sdružení amatérských umělců Bez rámu, jejichž obrazy budou zdobit prostory KJP po celý nadcházející akademický rok. V průběhu večera převzala z rukou paní děkanky ředitelka knihovny Klára Rösslerová prestižní (ovšem s nadsázkou míněné) ocenění Knihovna FF UK roku 2015.

organizátoři Týdne knihoven FF UK

Převedením z tzv. příruční knihovny na knihovnu oborovou se Knihovna Ústavu teoretické a komputační lingvistiky stává 25. knihovnou v síti Knihovny FF UK. Díky tomu bude její fond dostupný nejen akademikům katedry, ale všem čtenářům knihovny.

Čtenáři  ve fondu čítajícím více než 1100 svazků naleznou převážně anglicky psanou základní i specializovanou literaturu z oboru formální a teoretické lingvistiky. Fond pak doplňuje ještě česky psaná obecně lingvistická a bohemistická literatura i publikace z oborů informatika, logika, matematika a filozofie.

Knihovna bude uživatelům přístupná od 2. listopadu 2015 vždy v pondělí a v pátek od 10 do 12 hodin, a to v Celetné 13, č. dv. 21. V případě potřeby se bude možné domluvit i na návštěvě knihovny mimo její otevírací dobu na základě předešlé dohody po e-mailu. Adresa pro veškerou komunikaci s knihovnou je libutkl@ff.cuni.cz.

V uplynulých dnech skončila první výkopová sezóna na lokalitě Burgut Kurgan v Pašchurtské dolině v jižním Uzbekistánu, kterou vedli a jíž se účastlili pedagogové i studenti Filozofické fakulty UK. Česko-uzbecko-francouzský tým zkoumal sídliště kultury Jáz I, obecně vnímané jako přechod od pozdně bronzové do raně železné doby v jižní části Střední Asie. Lokalita byla nově objevena minulý rok prospekční činností české expedice. Téměř měsíční terénní práce nyní potvrdila, že jde o zásadní sídliště této kultury, unikátní mimo jiné tím, že bylo využíváno výhradně v jednom období, a nabízí tak čistý materiál v nepoškozených kontextech.

Lokalita Burgut Kurgan se již během loňské terénní prospekce ukázala jako velmi perspektivní vzhledem k množství povrchových nálezů a valu, patrném v reliéfu. Loni však byla prospekce jen vedlejší činností při odkrývání nedalekého kurganu Kajrit 1, nešlo o systematickou práci. V letošním roce vyrazil do terénu pečlivě vybraný výzkumný tým. Vedoucí expedice, PhDr. Ladislav Stančo, Ph.D., z Ústavu pro klasickou archeologii FF UK nám k jeho složení řekl: „Z našeho ústavu se kromě mne a Jana Kysely účastnili dva studenti – Jakub Havlík a Johana Tlustá, jejichž účast na výzkumu podpořila crowdfundingová kampaň. Součástí týmu byli také dva studenti Ústavu pro archeologii, Anna Augustinová a Michal Mrva.“ Ladislav Stančo měl na starosti další prospekce, zpracování výzkumu v postředí GIS, Jan Kysela vedl část výkopových prací a staral se o fotografování včetně fotogrammetrie. Studenti obsluhovali totální stanici, vedli dílčí výkopy a dokumentovali keramiku. Součástí týmu byl i detektorář Tomáš Smělý a hostem expedice také autor knihy o baktrijských Řecích Michal Mašek. Za Termezskou státní univerzitu se účastnili Šapulát Šajdulláev, DrSc., přední odborník na pozdní dobu bronzovou a dobu raně železnou v této oblasti, a doktorand Odil Chamidov. Na výzkumu se podílel i Ališer Šajdulláev z Taškentské státní univerzity, rovněž odborník na dobu bronzovou. „Spolupráce s otcem a synem Šajdullaevy trvá již mnoho let, spolu s nimi jsme prováděli zejména rozsáhlé prospekce,“ podotýká Ladislav Stančo.

V loňském roce, při průzkumu kurganové hrobky, rozšířil tým také ředitel DAFA (Délégation Archéologique Française en Afghanistan), významný antropolog Julius Bendezu-Sarmiento. Účastnila se i Johanna Lhuillier, specialistka na kulturu Jáz I, zejména na její keramiku.

Bohatý komplex specifické v ruce vyráběné, avšak malované keramiky přinesl dokonce nové, dosud nepopsané tvary. Ve společnosti typické jázovské keramiky se ovšem vyskytovaly i nádoby stepních kultur ze severu s rytou výzdobou stejně jako na kruhu točené kvalitní keramické zboží pozdní fáze sapallinské kultury (pozdní doba bronzová), jež naznačují vzájemné vztahy těchto kultur. V Burgutu byly častým nálezem rovněž kamenné zrnotěrky.

Skutečně přelomové jsou ovšem architektonické prvky, které expedice odkryla ve třech sektorech výzkumu. Potvrdila se domněnka o existenci kamenného valu, obkružujícího sídliště vysoko položené nad plochým údolím, který se dochoval do výšky zhruba jednoho metru, dosahoval šířky 1,5 m a z vnitřní strany se k němu přimykaly obytné prostory z nepálených cihel. Prozatím byly zachyceny dvě fáze vývoje tohoto sídliště

V sektoru číslo 3 archeologové odkryli místnost 2 × 2 m, jejíž podlaha byla sestavena z keramických střepů. Křehká jázovská keramika není vhodným materiálem pro pevnou konstrukci podlahy a dobrý stav střepů naznačuje, že plocha nebyla nijak intenzivně zatěžována. „První intepretace naznačují, že by se mohlo jednat o nábožensko-rituální prostoru, popsanou v Avestě, doposud však v takto raných obdobích archeologicky nedoloženou,“ sděluje doktor Stančo.

Drobné nálezy téměř absentují, kromě keramiky a zrnotěrek archeologové nalezli pouze nemnoho opracovaných kamenných nástrojů a kosti. Průzkum detektory kovů, který měl pomoci vyřešit váhání, zda kultura Jáz I přináleží k pozdní době bronzové nebo rané době železné, žádné nálezy nepřinesl. Kultura Jáz I tak zůstává poněkud záhadným přechodným obdobím, datovaným do druhé půle druhého tisíciletí př. Kr. „Kultura Jáz I je poznána poměrně dobře z výzkumu několika lokalit v Uzbekistánu (které mnohdy vedl kolega Š. Šajdullaev), Afghánistánu a Turkmenistánu. Vždy se ale – na rozdíl od Burgutu – jedná o polykulturní sídliště, kde jsou kontexty vzájemně kontaminované. Monografii o v ruce vyráběné malované keramice Jáz I vydala nedávno právě naše spolupracovnice Johanna Lhuillier,“ doplňuje Ladislav Stančo.

Mezi další významné objevy expedice v této sezóně patří nález značného množství skalních rytin zobrazujících jak zvířata (často kozorohy), tak lidi, v bezprostředním okolí lokality Burgut Kurgan. Pokračující prospekcí se rovněž podařilo objevit několik dalších sídlišť kultury Jáz I a celkový obraz ukazuje, že tu máme co do činění s celou oázou obývanou jázovským lidem, v následujících obdobích ovšem na dlouho opuštěnou.

Příští sezónu chystá Ladislav Stančo expedici, která by pokračovala v odkrývání sídliště Burgut Kurgan, ale také se pokusila šířeji zmapovat zmíněné skalní rytiny.

autorkami fotek jsou Johana Tlustá a Anna Augustinová

facebookový profil Češi kopou v Uzbekistánu

reportáž ČT 24: Nové objevy českých archeologů v Uzbekistánu [ceskatelevize.cz, 29. října 2015; od 17. minuty]

Týden vědy a techniky AV ČR je nejrozsáhlejší a největší vědecký festival v České republice. V pořadí 15. ročník proběhne od 1. do 15. listopadu 2015 v Praze, Brně, Ostravě a na dalších místech po celé ČR.

Hlavním partnerem Týdne vědy a techniky AV ČR je Univerzita Karlova. FF UK do programu přispívá osmi přednáškami.

Historický kabinet patří k největším oborovým knihovnám na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jak napovídá již jeho název, nabízí svým čtenářům především tituly z oblasti historie a příbuzných oborů. Kromě české a slovenské produkce zde najdete i knihy v řadě světových jazyků od angličtiny a němčiny po nizozemštinu či maďarštinu. Ve fondu se dnes nachází více než 115 tisíc jednotek, jež jsou umístěny jednak ve vlastním skladu knihovny, jednak v pracovnách, učebnách a externích depozitářích. Knihovna slouží jak studentům a zaměstnancům UK, tak externím uživatelům z řad odborné i laické veřejnosti. Za loňský rok uskutečnila 8 385 výpůjček.

Historický kabinet sídlí v hlavní budově FF UK a jeho specifikum představuje již samotná studovna, která si jako jedna z mála místností v budově zachovala svůj původní ráz z konce dvacátých let minulého století. Po havárii vody v roce 2013 prošla navíc kompletní rekonstrukcí – původní mobiliář byl restaurován a zároveň došlo k modernizaci po technické stránce.

Trocha historie…

Počátky knihovny jsou spojeny s proměnou výuky historie v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století. V této době začaly na filozofické fakultě vznikat semináře k jednotlivým vědním oborům. Po rozdělení univerzity museli čeští historikové, a nejenom oni, budovat seminář znovu. Stalo se tak hned v prvním roce fungování české filozofické fakulty, tedy v roce 1882. Pro výuku v něm byla potřeba příruční knihovna, a tak vznikla Knihovna Historického semináře, která položila základ dnešnímu Historickému kabinetu. V roce 1885 měla pouhých 189 svazků, o pět let později se rozrostla na 295. K výraznému rozšíření fondu došlo až během devadesátých let 19. století.

V roce 1930 se historický seminář přestěhoval z Klementina do prostor tehdy nově postavené budovy FF na náměstí Jana Palacha, kde sídlí dodnes. Historik Zdeněk Kalista vzpomínal ve svých pamětech na tuto událost následovně:

„[…] zjara 1930 došlo k přestěhování celé fakulty – a s ní i našeho semináře – ze starého Klementina do nové fakultní budovy na tehdejším Smetanově náměstí. Místo dosti tmavých místností, ve kterých jsme se až dosud tísnili, a jejich nepohodlného, nepraktického a namnoze stářím sešlého nábytku dostalo se nám v krásných, světlých sálech a kabinetech v druhém patře nové budovy fakultní na straně k Uměleckoprůmyslovému muzeu a starému židovskému hřbitovu prostorů opravdu moderních a v jisté míře přímo komfortních.“

(KALISTA, Zdeněk. Po proudu života (2). Brno: Atlantis, 1996. ISBN 80-7108-127-2, s. 133–134.)

Po uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939 přestala fungovat i Knihovna Historického semináře. Také poválečný vývoj určovaly do značné míry politické změny. V prvních letech se fond rozrostl o knihy ze zrušené Německé univerzity a další tituly získané prostřednictvím Národní kulturní komise (svozy ze zrušených zámeckých knihoven apod.). Během padesátých let naopak několikrát došlo k prohlídce knih a zakázané tituly byly vyřazeny. Současně existoval seznam titulů s označením prohibiti, které podléhaly zvláštnímu režimu.

Knihovna fungovala beze změn až do roku 1960, kdy byl ustanoven Historický kabinet jako společný ústav historických kateder, které vznikly na počátku padesátých let.  Poté prošla ještě několika organizačními změnami, ale její název již zůstal zachován. V současné době spadá knihovna pod Středisko vědeckých informací, jež ji zároveň řídí metodicky.

Fond knihovny a jeho zpracování

Základem Historického kabinetu je přirozeně fond budovaný kontinuálně od vzniku knihovny, tedy od roku 1882. Specifickou součást představují odkazy historiků, z nichž nejznámější je dnes pozůstalost Josefa Pekaře. Jak již bylo zmíněno, ve fondu lze dohledat například i řadu dokumentů z bývalé Německé univerzity. Ty se spolu s „Pekařovou knihovnou“ v současné době nacházejí v depozitáři Knihovny Akademie věd ČR v Jenštejně u Prahy a čtenářům jsou dostupné po předchozím objednání.

Knihovna dále „zdědila“ fondy z některých dnes již zrušených kateder. V současnosti představují nezanedbatelnou součást Historického kabinetu také knihy pořízené v rámci grantů akademických pracovníků. Často se přitom jedná o zajímavé soubory zahraničních titulů, jež samozřejmě tematicky korespondují s předmětem bádání jednotlivých řešitelů.

V letech 2013–2014 byla v rámci fakultního projektu retrokonverze naimportována do knihovního systému ALEPH většina záznamů, které se do té doby daly dohledat pouze v lístkovém katalogu. V současné době lze tedy v elektronickém katalogu nalézt 99 procent veškerého knihovního fondu Historického kabinetu. Zbývá doplnit již jen některé seriálové záznamy (starší časopisy, sborníky apod.).

Pár praktických informací na závěr

Kde nás najdete: nám. Jana Palacha 2, 2. patro, m. č. 203

Otevírací doba: PO–ČT: 8:30–18:00, PÁ: 8:30–16:00

Podrobnější informace týkající se provozu Historického kabinetu najdete na webu knihovny: http://libhist.ff.cuni.cz/

nebo na facebooku: https://www.facebook.com/historickykabinet.

Autorky článku:

Mgr. Veronika Janovská (absolventka ÚISK a ÚČD FF UK)

PhDr. Martina Soukupová (vedoucí knihovny)

Zdroje:

ARCHIV UK, fond Historický seminář Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Zprávy a dokumenty uložené v Historickém kabinetu.

BEČVÁŘ, Jindřich, Jan HAVRÁNEK a Zdeněk POUSTA. Dějiny Univerzity Karlovy IV. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-539-6.

HAVRÁNEK, Jan. Dějiny Univerzity Karlovy III. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-320-2.

KALISTA, Zdeněk. Po proudu života (2). Brno: Atlantis, 1996. ISBN 80-7108-127-2.

Předchozí díly seriálu:

Knihovna katedry středoevropských studií

Knihovna Celetná

Knihovna etnologie

Knihovna FF UK

1. listopadu uběhlo 85 let od slavnostního otevření budovy filozofické fakulty na náměstí Jana Palacha. Výstavba probíhala v letech 1924–1929 podle projektu arch. Josefa Sakaře.

Výstavba budovy filozofické fakulty byla navzdory její dlouhodobé potřebnosti odkládána a k její realizaci se přikročilo až v první polovině 20. století. Přestože stavební parcela v X. asanačním obvodu na Starém Městě byla zakoupena již roku 1908, první náčrty budoucí novostavby vznikly až pět let později. Místo, které bylo pro novostavbu filozofické fakulty zvoleno, patří z urbanistického hlediska k nejvýznamnějším v Praze. Úlohou budovy bylo vypointovat náměstí, na kterém od počátku osmdesátých let 19. století stála budova Rudolfina a Vysoké školy uměleckoprůmyslové, a stát se protiváhou panoramatu Pražského hradu. Přes tuto výjimečnou polohu se plány budovy rodily velmi složitě.  První Sakařovy návrhy z roku 1914 a 1915 nebyly k realizaci přijaty a následující události první světové války způsobily, že filozofická fakulta musela na svou novou budovu čekat dalších čtrnáct let. Po vzniku Československé republiky ožily diskuse o vhodnosti a kvalitě veřejných budov vznikajících na exponovaných pražských parcelách. Ještě v roce 1922 doporučoval Klub Za starou Prahu postavit budovu filozofické fakulty na jiném místě a vypsat veřejnou architektonickou soutěž. Akademický senát UK to odmítl a vybídl Josefa Sakaře k úpravám projektu. Architekt připomínky respektoval a konečný projekt schválil v roce 1924 magistrát. Do roku 1929 byla stavba realizována a fakulta začala budovu využívat od zimního semestru roku 1929/1930. K jejímu slavnostnímu otevření došlo ale až 1. listopadu 1930, jak dokládá ve sbírkách Národního technického muzea dochovaná pozvánka na tuto akci (viz foto).

26. října 2015 uspořádalo Studentské hnutí za solidaritu na půdě Filozofické fakulty UK panelovou diskusi se zástupci organizací, které se podílejí na pomoci uprchlíkům.

Na akci se osobně bohužel nemohli dostavit zástupci Organizace pro pomoc uprchlíkům, nicméně publiku byla předána informace o možnostech zapojení, a sice do výjezdů do Bělé-Jezové a do mentoringu. Tereza Cajthamlová promluvila za organizaci In IUSTITIA, která poskytuje právní a sociální poradenství obětem týrání z nenávisti. Cizincům pomáhá orientovat se v českém právním a sociálním systému. Pomocnou ruku nabízí dobrovolníci například ve věci azylového řízení, ale i v případě, že se stanou obětí trestného činu.

Tadeáš Polák hovořil za Autonomní sociální centrum KLINIKA, jež se primárně soustředí na materiální pomoc. Kromě sběru oblečení, hygienických potřeb a dalšího základního vybavení organizuje i finanční sbírku, jejímž prostřednictvím přispívá na výjezdy dobrovolníků do zahraničí (Maďarsko, Srbsko ad.). Kromě pomoci směřované přímo na hranice pravidelně vyjíždí i do detenčních zařízení na území ČR (např. Bělá pod Bezdězem). Jakékoliv finanční dary zaslané na jejich transparentní účet jsou velmi ceněny. Týmu Kliniky v současné době schází sklad, který je k uskladnění materiálních sbírek nezbytný. Ideální lokalitou je Žižkov, posluchači byli vyzváni k hledání vhodných prostor.

Charita ČR poskytuje humanitární pomoc na dvou úrovních: jak zahraniční, tak přímo v České republice. Dobrovolníky poptává především na pomoc mimo hranice, přičemž vítá hlavně delší, minimálně čtyřdenní výjezdy. V ČR nabízí primárně víkendové návštěvy detenčních center, kde se dobrovolníci věnují dětem. Kromě dobrovolnické humanitární pomoci se Charita ČR podílí i na pomoci s integrací Syřanů. Jejich práci přišla představit Klára Boumová.

Primárním záměrem Pomáháme lidem na útěku je koordinace výjezdů dobrovolníků. Přímo v terénu se pak snaží poskytovat uprchlíkům základní humanitární pomoc, čímž nahrazuje vládní a oficiální organizace, které nejsou schopny reagovat tak pružně. O jejich aktivitě hovořila Petra Quirke a Jan Piňos.

Člověka v tísni zastupoval Ondřej Provazník. Organizace se zabývá především pomocí přímo v Sýrii, Iráku, Afghánistánu a dalších blízkovýchodních zemích. V menším měřítku zaměřuje svou pozornost i na cesty na Balkán, kde přímo na místě pomáhá např. s úklidem odpadků, spolupracuje ale i s dalšími, především místními organizacemi a jejich práci podporuje.

Volné uskupení dobrovolníků Hlavák, na setkání prezentované Martou Harasimowicz, nabízí přímo na vlakovém nádraží pomoc uprchlíkům, kteří dorazili do Prahy. Jedná se především o lidi, kteří neplánují v ČR zůstat, typicky o uprchlíky propuštěné z detenčních center. Těmto lidem dobrovolníci z Hlaváku poskytují po celou otevírací dobu hlavního nádraží různorodou logistickou pomoc zahrnující informace o prostoru, v němž se nacházejí, finance ‒ např. obstarání jízdenek, doprovod na vlak, zprostředkování kontaktu s příbuznými apod. Hlavák v této věci spolupracuje i s Červeným křížem. Velmi akutně poptávají dobrovolníky, a to nejen ty do terénu, ale i do zázemí (třídění věcí atd.). V případě zájmu je možné se s organizátory propojit pomocí facebookové stránky Chci pomoci uprchlíkům na Hlavním nádraží v Praze.

Diakonie poskytuje, podobně jako Charita, pomoc na dvou úrovních. Prioritou je práce přímo na dotčených místech v zahraničí. V tomto případě spolupracuje s organizacemi po celé Evropě. Zajišťuje především materiální sbírky, ale finančně podporuje i jordánské matky s dětmi. Na domácí půdě nabízí uprchlickým rodinám pomoc s každodenním životem, k čemuž využívá prostory a materiály, které poskytuje Českobratrská církev evangelická. Jejich aktivitu přiblížil Jan Křelina.

Jako poslední promluvil Kiril Christov ze Správy uprchlických zařízení ČR. Tato instituce nezajišťuje uprchlíky ani nemá v kompetenci azylové řízení, ale zadržuje nelegální imigranty. Uprchlíkům zadrženým v detenčních zařízeních poskytuje jednak dobrovolnickou pomoc, která obnáší především sociální kontakt s uprchlíky, a také pomoc humanitární (finanční i materiální), již zprostředkovává Charita ČR a další neziskové organizace.

Studentské hnutí za solidaritu

studenti.zasolidaritu@gmail.com

foto: Lucie Slováková

Všichni, kdo sledují práci českých egyptologů nejen v Egyptě, ale i v Súdánu, mají další možnost prohloubit své znalosti a navštívit zajímavou výstavu. Regionální muzeum v Kolíně ve spolupráci s Českým egyptologickým ústavem FF UK a Národním muzeem – Náprstkovým muzeem asijských, afrických a amerických kultur NM zahájilo v polovině září druhou část výstavního cyklu představujícího památky staroegyptské civilizace, která nese název Objevy pod pyramidami. Výzkumy Českého egyptologického ústavu FF UK v Egyptě a Súdánu.

Archeologické expedice Českého egyptologického ústavu FF UK pracují na několika místech na území Egypta i Súdánu. Nejvýznamnější z archeologických koncesí ústavu se bezesporu nachází na pyramidovém pohřebišti v Abúsíru, kde čeští badatelé pracují již 55 let. „Povolení pracovat v Abúsíru získal pro Univerzitu Karlovu v roce 1960 profesor Zbyněk Žába; zásadní vliv na výběr této lokality měl i profesor Oxfordské univerzity a Žábův kolega z pražského egyptologického semináře Jaroslav Černý, jeden z nejvýznamnějších egyptologů 20. století vůbec. Žába v Abúsíru zkoumal rozlehlou a neobvykle komplexní hrobku vezíra Ptahšepsese. Zároveň vedl i práce ústavu v rámci záchranné akce UNESCO v Dolní Núbii související se stavbou asuánské Vysoké přehrady. V roce 1976 se profesoru Miroslavu Vernerovi podařilo získat koncesi v jižní části královského hřbitova v Abúsíru, kde byly od té doby odkryty památky zásadního významu. Nálezy z této části lokality tvoří podstatnou část předmětů prezentovaných na výstavě,“ říká docent Jaromír Krejčí z Českého egyptologického ústavu FF UK.

Předmětem zájmu českých egyptologů nejsou v Abúsíru jen hrobové komplexy členů královské rodiny a společenské elity z poloviny 5. dynastie (cca 2450 př. Kr.) v centrální části, hrobky kněží a úředníků doby Staré říše v jižní, ale i velké šachtové hrobky ze sajsko-perské doby v západní části této lokality. Návštěvník výstavy se seznámí také s objevem souboru soch v hrobovém komplexu kněze Neferínpua, zahrnujícím i hrobku princezny Šeretnebtej nebo hrobku dosud neznámé královny Chentkaus III., tedy s nejvýznamnějšími nálezy posledních několika let. Přes nepříznivou politickou situaci pokračuje již od počátku září v prostoru české koncese v Abúsíru další mezioborový výzkum. Můžeme se tedy těšit na nové objevy. Dnešní archeologické aktivity ústavu, a to nejen v Súdánu, ale i na pyramidové nekropoli v Abúsíru přinášejí svou mnohooborovostí a multidisciplinaritou mezinárodně respektované a vyhledávané výsledky a poznatky zahrnující vývoj civilizací a klimatu.

Český egyptologický ústav FF UK se také podílí na výzkumu římského a raně křesťanského osídlení v oblasti el-Hézu v jižní části oázy Bahríja v egyptské Západní poušti. V Súdánu se pak soustřeďuje na komplexní výzkum dvou oblastí: pohoří Sabaloka na 6. nilském kataraktu a Usli – tedy na místech, kde je možné zkoumat památky z období mezolitu, egyptské Nové říše, napatské říše a merojské doby. Také výzkum v súdánském Usli bude mít pokračování. Podle Miroslava Bárty, který tyto projekty v roce 2008 inicioval, jde o velmi důležité rozšíření našich poznatků o dávných civilizacích v údolí Nilu. Stejně tak důležité je pochopení způsobu, jakým původně kočovné společnosti žijící v Západní poušti přecházely i pod vlivem změny klimatu a vysychání pouště k usedlému způsobu života a zemědělství.

Od poloviny září 2014 do konce května 2015 proběhla v kolínském muzeu první část výstavního cyklu věnovaného starověkému Egyptu, která pod názvem Poklady starého Egypta představila přes 100 exponátů pocházejících ze sbírky rakouského šlechtice a člena habsburského rodu Josefa Ferdinanda Toskánského. Byly na ní k vidění i rakve, kanopy nebo sošky vešebtů, které pocházejí z archeologických výzkumů královské skrýše v Dér el-Bahrí či výkopů v Tell Bastě nebo v Achmímu.

K druhé, nově otevřené části výstavního cyklu podotýká Jaromír Krejčí: „Jde o jedinečnou možnost vidět předměty nalezené na abúsírské nekropoli, sbírka nálezů z české koncese v Abúsíru totiž zatím není veřejnosti přístupná. Za významné považuji i vystavení fragmentů keramiky z mezolitického období z oblasti Sabaloky – jedná se o jeden z nejstarších řádně zdokumentovaných dokladů výroby keramiky v severovýchodní Africe. Kolínská výstava přináší komplexní pohled na výsledky výzkumů archeologických expedic našeho ústavu v tomto regionu.“

Na nové výstavě jsou k vidění také exponáty z fondů Náprstkova muzea a studijní sbírky ČEgÚ FF UK – například fragmenty soch i papyrových svitků z chrámového archivu panovníka Raneferefa, pohřební výbavu princezny Chekeretnebtej nebo fragmenty kamenných nádob s hieroglyfickými nápisy obsahujícími jméno panovníka 4. dynastie, Snofrua. Kromě předmětů samotných jsou součástí výstavy textové panely, které návštěvníkům přinášejí informace k tématu, doplněné o snímky Martina Frouze a dalších fotografů. Krátké filmy natočené během výzkumů ústavu za dobu jeho práce v Egyptě napomáhají k ucelenému zážitku nejen dospělým, ale i malým návštěvníkům výstavy, která potrvá do 29. 5. 2016.

foto: Miroslav Ottmar; Jaromír Krejčí; archiv ČEgÚ FF UK

Objevy pod pyramidami. Výstava v Kolíně představí nejvýznamnějšími nálezy českých egyptologů z posledních let [iforum.cuni.cz, 29. září 2015]

Čtvrtý říjnový týden se na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze uskutečnil již třetí ročník konference Lingvistika Praha, letos s vročením Lingvistika Praha 2015. Konferenci pořádá tým doktorandů a absolventů studijně i pedagogicky spjatých s Ústavem českého jazyka a teorie komunikace a Ústavem obecné lingvistiky FF UK a zčásti profesně působících též v Ústavu pro jazyk český AV ČR.

Konference je zaměřena zejména projektově a letos sestávala z pěti workshopů, k nimž byly připojeny vlastní tematické sekce, dále ze dvou tematických sekcí samostatných a ze tří plenárních přednášek zvaných hostů. Plenární přednášky proslovili tři kmenoví vyučující FF UK, a to anglisté prof. Jan Čermák a dr. Ondřej Tichý a obecný lingvista a romista dr. Viktor Elšík, s lingvisticky zaměřeným tématem je pak doplnil neurofyziolog prof. Josef Syka z 1. lékařské fakulty UK.

Workshopy se letos zaměřily na metody kritické analýzy diskurzu (vedoucí Eva Lehečková z ÚČJTK a Michal Hořejší z ÚJČ a ÚČJTK), anotování v programu ELAN (David Lukeš z ÚČNK), metody poskytování jazykového poradenství (Kamila Smejkalová z ÚJČ, Martin Prošek z ÚJČ a PF ZČU a Martin Beneš z ÚJČ a ÚČJTK), neurolingvistický výzkum afatické řeči (Michal Láznička z LING) a aspekty psané češtiny českých neslyšících (Hana Prokšová z ÚJČ a ÚČJTK).

Program konference byl otevřený všem zájemcům. Aktuální témata probíraná ve workshopech přilákala desítky návštěvníků, a to i z mimopražských univerzit. Konference tak prokazuje, že si našla své místo v českém odborném povědomí. Pro studenty FF UK organizátoři poprvé zavedli možnost získat za odvedenou práci v jednotlivých workshopech zápočet s ohodnocením jednoho kreditu. „Mnozí jistě vědí, že žádat po studentech větší aktivitu, než jakou nutně musejí vyvíjet, aby přežili až k titulu, je složité a mnohdy z toho plyne značné rozčarování. Motivace jednoho kreditu není nikterak závratná, ale je to minimum, kterým můžeme odměnit ty, kteří jsou ochotní dělat při studiu něco navíc,“ říká k tomu jedna z organizátorek Hana Prokšová a dodává, že praxe se letos osvědčila a bude na ni navázáno i v příštím ročníku konference.

Nyní probíhá hodnocení konference pomocí dotazníků zpětné vazby. Podle poznatků, jež z nich vyplynou, začnou organizátoři pracovat na přípravě dalšího ročníku. V něm by rádi rozšířili konferenční plénum i o zahraniční účastníky.

Organizátoři si váží toho, že konference Lingvistika Praha 2015 mohla být financována nejen z poplatků účastníků, ale i z podpory FF UK.

organizátoři konference Lingvistika Praha 2015

Prof. PhDr. František Dvořák se narodil 17. dubna 1920 v obci Červenka u Litovle. Po válce (1945–1949) studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor dějiny umění a estetiky – mj. u profesorů Antonína Matějčka, Josefa Cibulky, Jana Mukařovského ad.

V letech 1950–1958 působil jako asistent prof. Václava Viléma Štecha na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1956 se jako teoretik podílel na vzniku skupiny Máj, první u nás, která se v 50. letech veřejně odklonila od dobově vyžadovaného kánonu socialistického realismu.

V roce 1950 se stal externím pedagogem i na FAMU, kde v 60. letech přednášel dějiny umění zejména celé generaci nové české filmové vlny.

V roce 1960 byl přijat jako odborný pracovník do Národní galerie, kde působil v Grafické sbírce do roku 1963. Poté navázal jako učitel dějin umění na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze–Žižkově.

V posrpnové situaci (v roce 1969) přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde byl pedagogem Katedry výtvarné výchovy až do roku 1985.

Po listopadu 1989 opět působil na FAMU a od roku 1993 i na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl jmenován profesorem.

V letech 1963–1967 byl vedoucím redaktorem sborníku grafického umění Hollar, 1975–1998 předsedou Spolku českých bibliofilů a v letech 1989–1995 místopředsedou sdružení grafiků Hollar.

Je autorem desítek knižních monografií umělců, některé z nich vyšly v několika světových jazycích. Do historie českého výtvarného umění se zapsal knihami věnovanými především tvorbě Františka Tichého, Jana Zrzavého, Kamila Lhotáka nebo Adolfa Borna. Jeho knižní bibliografie čítá 154 položek. Do povědomí širší veřejnosti se zapsal také jako autor několika televizních cyklů – např. o historii Karlova mostu, o českých moderních malířích nebo umělecké výzdobě Národního divadla. Do svých 92 let působil jako neúnavný osobní průvodce v městech umění a galeriích – v Paříži, Benátkách, Vídni ad. Do poslední chvíle se zajímal o umění a dění kolem sebe. Odešel náhle po krátké nemoci dne 9. 11. 2015 ve věku 95 let.

Prof. Tomáš Halík od září do prosince působí na Institute for Advanced Study na University Notre Dame ve státě Indiana. Na cestě do USA přednášel na pozvání emeritního papeže Benedikta XVI. pro kruh jeho bývalých doktorandů (Ratzinger-Schüler-Kreis) v papežském letním sídle v Castel Gandolfu u Říma.

V říjnu přednášel ve Washingtonu na Georgetown University, na Woodrow Wilson International Center for Scholars (v rámci Annual Freedom Lectures) a na Velvyslanectví ČR.

V listopadu navštívil New York, účastnil se diskuse s prezidentkou Union Theological Seminary  prof. Serene Jones, přednášel a předčítal ze své nové knihy v rámci Festivalu evropské literatury a na Carnegie Council for International Etics debatoval s publicistou Ianem Burumou o uprchlické krizi a identitě Evropy (beseda byla natáčena 30 televizními stanicemi).

Ve dnech 15.–17. listopadu pořádá univerzita Notre Dame Templetonovskou konferenci o přínosu Tomáše Halíka pro současnou filozofii náboženství. Konference se aktivně účastní řada významných teologů, filozofů, sociologů a historiků a politologů také z Harvard University, Chicago University a dalších amerických univerzit.

Na zpáteční cestě do České republiky se prof. Halík zastaví na 2 dny v Římě, kde bude přednášet na mezinárodní konferenci na Papežské univerzitě Urbaniana a na konferenci na Papežské univerzitě Gregoriana.

Ve dnech 6. a 7. listopadu 2015 se v prostorách Šporkova paláce za podpory Ministerstva kultury ČR uskutečnila mezinárodní konference o Janu Zábranovi, výrazném českém autorovi a překladateli druhé poloviny dvacátého století. Konference Jan Zábrana – básník, překladatel, čtenář se v tematicky zaměřených přednáškových blocích věnovala všem stěžejním oblastem Zábranovy tvorby: původní poezii a próze, literární publicistice a překladům angloamerických, francouzských, ruských a španělských autorů, a snažila se poukázat na vzájemnou propojenost těchto tří klíčových složek.

Program konference byl otevřený všem zájemcům a přilákal desítky návštěvníků. Největšímu zájmu se mezi posluchači těšil páteční dopolední blok konference, který zahájil editor Jan Šulc „portrétem“ Jana Zábrany jako „zaknihovaného“ člověka, jehož celý život byl úzce propojen s literaturou a jehož tvorba byla vzájemně neoddělitelná a tvořila sourodý celek. Neméně zajímavé bylo vystoupení Marie Zábranové, která se následně ujala slova, aby promluvila o několika osobních momentech ze Zábranova života a připomněla jeho aktivity v Odeonu i jiných nakladatelstvích stejně jako jména osob, s nimiž si psal a s nimiž se (rád) setkával.

Panelová diskuse redaktorů a redaktorek, kteří společně s Janem Zábranou redigovali jeho překlady, byla působivým návratem do minulosti, kdy vydání knihy nebylo vždy samozřejmostí. Jan Zelenka, Eva Kondrysová, Jaroslava Dientsbierová a Jiří Josek upozornili na dobová úskalí spojená s cenzurou a s obdivem rozjímali nad Zábranovým tvůrčím nasazením a neuvěřitelnou péčí, kterou věnoval svým překladům na úkor jejich včasného odevzdání. Na Jana Zábranu se vzpomínalo jako na veselého společníka a přátelského kolegu, což by se čtenáři Zábranových Deníků mohlo na první pohled zdát v rozporu s tím, co se v nich dočetl.

O bohatosti programu účastníky konference přesvědčily jednotlivé přednáškové bloky, ve kterých erudovaní translatologové, bohemisté a překladatelé stejně jako referující z řad studentů zkoumali život Jana Zábrany jako faktor v jeho tvorbě, mnohojazyčnost jeho překladatelského zájmu a jeho žánrovou pestrost. Zazněly také úvahy o koexistenci Zábrany-básníka a Zábrany-překladatele a na základě provedených translatologických analýz se hledaly výrazné jazykové a stylistické prostředky charakteristické pro jeho překlady. Součástí programu byla jedinečná příležitost seznámit se s materiály z pozůstalosti.

Frekventovaným tématem, ke kterému se opakovaně vracelo hned několik řečníků, byla otázka, jaká je Zábranova překladatelská metoda a jakým překladatelským postupům a úpravám podroboval své texty v různých fázích jejich geneze. Přednášejícím se podařilo vyslovit poměrně stabilní tendence a charakteristiky Zábranova překladatelského stylu. Zdůrazňovala se snaha volit konkrétnější a expresivnější způsoby vyjádření v porovnání s originálem, smysl pro idiomatičnost a hovorovou či mluvenou rovinu jazyka. Zábranovy překlady lze považovat za doklad odvážného, ale zároveň odpovědného přístupu překladatele k textu. Po jeho opakovaných redakčních zásazích se čtenáři do rukou dostávalo dílo, které nejenže vystihovalo autorovy myšlenky, usilovalo o vystižení estetických kvalit originálu, ale zároveň bylo velmi atraktivní a čtenářsky vstřícné.

Zajímavé bylo sledovat, jakým způsobem přemýšlejí o Zábranovi zahraniční přednášející. Annalisa Cosentino z římské univerzity La Sapienza se snažila najít pojítko mezi Zábranovou společenskou a politickou „znehybněností“ a otevřeností jeho díla, které nabývalo povahy neukončených fragmentů. Mluvila o mentální „dislokaci“, do které se promítala nemožnost svobodného vyjádření i překladatelské úniky do jiných kulturně-literárních sdělování. Bohemista Sergej Skorvid, docent z Ruské státní humanitní univerzity, podrobil zevrubné analýze Zábranovy překlady Sergeje Jesenina, Michaila Světlova a Osipa Mandelštama a v rusko-bohemistické perspektivě hledal, do jaké míry Zábrana dokázal se „svými“ autory niterně a v souvislostech s tím výrazově a zvukově splynout. Zábranův vztah k Osipu Mandelštamovi byl také hlavním tématem příspěvku profesora Urse Heftricha, bohemisty z Heidelberské univerzity. Uvažoval nejen o literárních výrazech Zábranova ztotožnění s Mandelštamem, ale naznačil také důležitou souběžnost a spřízněnost celých modernistických tendencí v různých kulturách.

Doprovodný program konference zahájil páteční společenský večer ve Studentském klubu Celetná, kde si zájemci mohli poslechnout koncert zhudebněných Zábranových básní v podání Jakuba Kříže a zhlédnout strhující dokument Jistota nejhoršího. Druhého dne odpoledne proběhly překladatelské dílny, v nichž účastníci podle svého jazykového zaměření zkoumali pod vedením domácích a zahraničních lektorů proces překladu Zábranových prozaických i básnických textů do cizích jazyků.

Závěrem se sluší poděkovat organizátorům konference Evě Kalivodové a Petru Eliáši, řediteli Ústavu translatologie FF UK Stanislavu Rubášovi, vážené a milé paní Zábranové a ostatním pamětníkům, všem řečníkům a řečnicím a také dobrovolníkům, kteří se postarali o hladký průběh této akce. Z ohlasů, které konference vzbudila, lze soudit, že zábranovské téma je stále velmi živé a atraktivní. Nezbývá než popřát Janu Zábranovi, aby se na akademické půdě jeho jméno skloňovalo i nadále.

Lukáš Klimeš

student oborů překladatelství ruština a bohemistika

Dne 11. listopadu 2015 převzal v Slavnostní síni Národního památníku na Vítkově prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc., z rukou ministra obrany Martina Stropnického Vyznamenání Zlaté lípy. Toto vojenské ocenění se uděluje od roku 2008 za mimořádný přínos pro rozvoj obrany a bezpečnosti České republiky.

Panu profesorovi ze srdce blahopřejeme!

za Ústav českých dějin FF UK

doc. PhDr. Jana Čechurová, Ph.D.

fotografie byly pořízeny u příležitosti návštěvy pana profesora v Ústavu českých dějin FF UK